Červen 2011

Escherichia coli

28. června 2011 v 13:15 Články

Escherichia coli a enterobaktérie

Autor: wikipedia
Kategória: Mikrobiológia

Vedecká klasifikácia

Doména: Baktérie
Ríša (regnum): Baktérie Bacteria
Oddelenie: Proteobacteria
Trieda (classis): Gamma Proteobacteria
Rad (ordo): Enterobaktérie )Enterobacteriales)
Čeľaď (familia): Enterobaktérie (Enterobacteriaceae)

Vedecký názov
Escherichia coli (T. Escherich, 1885)

(veľmi často len skrátene E. coli) je fakultatívne anaerobná gramnegatívna bičíkatá tyčinkovitá baktéria žijúca v hrubom čreve teplokrvných živočíchov. Je jedným z najdôležitejších zástupcov črevnej mikroflóry a jej prítomnosť je potrebná pre správny priebeh tráviacich procesov v čreve.

Význam
Jej prítomnosť vo vode indikuje čerstvé znečistenie výkalmi a vylučuje použitie vody ako pitnej vody. Niektoré vzácne kmene E. coli sú alebo za určitých podmienok môžu byť patogénne. Môžu spôsobiť rôzne zápaly ako napr. zápal močového mechúra.
E. coli sa používa ako dôležitý modelový organizmus v genetike a mikrobiológii, ktorý je významný hlavne pre všeobecnú modelovú štúdiu baktérii. Ďalej je významná ako nástroj používaný kvôli svojej relatívnej jednoduchosti v biotechnológiách napr. pri konzervovaní požadovaných častiach DNA, pri prenose rekombilantných DNA pomocou konjugácie do iných organizmov (Agrobacterium v rastlinných biotechnológiách) a iné.

Výroba inzulínu
Escherichia coli je využívaná tiež ako pomocná zložka výroby HM inzulínu (humánny inzulín). HM inzulín je z pohľadu usporiadania aminokyselín totožný s inzulínom produkovaným ľudským pankreasom (podžalúdkovou žľazou).
Vyrába sa semisynteticky z inzulínu ošípaných zámenou pôvodnej aminokyseliny aminokyselinou obsiahnutou v ľudskom inzulíne. Ďalšou možnosťou je biosyntetická výroba pomocou prenosu génu pre inzulín do bunky baktérie Escherichia coli alebo Saccharomyces cerevisiae, ktorý sa za vhodných podmienok rýchlo namnoží a produkuje inzulín. Potom sa z týchto baktérii izoluje čistý ľudský inzulín.

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Enterobacteriales

Enterobacteriales, po slovensky aj enterobaktérie alebo gramnegatívne fakultatívne anaeróbne tyčinky, je rad baktérií s jedinou čeľaďou Enterobacteriaceae.

Zahŕňa gramnegatívne, chemoorganotrofné, fakultatívne anaerobné a aerobné baktérie nachádzajúce sa vo vzduchu, vo vode a v pôde. Rozšírené sú v telách živočíchov od bezstavovcov až po človeka Ich rozšírenie je kozmopolitné. Tieto prokaryoty netvoria spóry, len puzdra. Puzdra majú polysacharidový základ, chránia bunku pred faktormi vonkajšieho prostredia, napríklad slnečným žiarením a dezinfekčnými prostriedkami. Kolónie niektorých neopuzdrených mikroorganizmov môžu získať opuzdrenie genetickým procesom transdukcie, takto obalom chránené bakteriálne organizmy sú virulentnejšie. Majú tvar paličiek širokých 0,1 až 1,5 µm. Bunkový pohyb sa uskutočňuje pomocou bičíkov (peritrichne usporiadaných), rad však zahŕňa aj nepohyblivé baktérie, bez bičíkov.
Známe sú ich biochemické, genetické, morfologické vlastnosti a máme informácie o ich kultivácii na základe vlastností, ktoré vykazujú k povahe kultivačného média. Do čeľade Enterobacteriaceae patria podmienene patogénne, patogénne a komenzálne rody.

SYSTEMATIKA:
rod Arsenophonus
rod Brenneria
rod Buchnera
rod Budvicia
rod Buttiauxella
rod Calymmatobacterium
rod Cedecea
rod Citrobacter
rod Dickeya
rod Edwardsiella
rod Enterobacter
rod Erwinia
rod Escherichia
rod Ewingella
rod Hafnia
rod Klebsiella
rod Kluyvera
rod Leclercia
rod Leminorella
rod Levinea
rod Moellerella
rod Morganella
rod Obesumbacterium
rod Pantoea
rod Pectobacterium
rod Photorhabdus
rod Plesiomonas
rod Pragia
rod Proteus
rod Providencia
rod Rahnella
rod Raoultella
rod Saccharobacter
rod Salmonella
rod Samsonia
rod Serratia
rod Shigella
rod Sodalis
rod Tatumella
rod Thorsellia
rod Trabulsiella
rod Wigglesworthia
rod Xenorhabdus
rod Yersinia
rod Yokenella
----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
ZDROJ: WIKIPEDIA

prof. MVDr. Peter Popesko, DrSc.

27. června 2011 v 12:00 Články

prof. MVDr. Peter Popesko, DrSc.


Rok narodenia: 1926
Rok úmrtia: 1993

Pracovisko: Vysoká škola veterinárska v Košiciach, katedra anatómie, histológie a embryológie
Povolanie: pedagóg a vedecký pracovník, poslanec Federálneho zhromaždenia ČSFR
Absolvent: Štátne gymnázium v Bardejove - 1945


Akademické tituly a hodnosti:

1951 - odborný asistent na Ústave anatómie Vysokej školy veterinárskej v Košiciach
1955 - docent
1964 - zástupca profesora, kandidátska dizertačná práca
1968 - doktorandská dizertačná práca
1974 - vysokoškolský profesor

Pôsobenie a členstvá:

1951 - odborný asistent na Ústave anatómie Vysokej školy veterinárskej v Košiciach, neskôr prednosta
1959 - 1986 vedúci Katedry anatómie, histológie a embryológie
- člen vedeckej rady VŠV v Košiciach
- predseda vedeckých komisií pre obhajobu kandidátskych a doktorandských dizertácií
- stály člen redakčnej rady časopisu Folia veterinaria
1978 - člen vedeckého kolégia portugalského časopisu Revista portuquesa de ciencias veterinarias
1987 - ukončenie pedagogickej a bádateľskej činnosti
- poslanec Federálneho zhromaždenia ČSFR, poľnohospodársky výbor

Publikácie a ocenenia:

1974 - Nomina anatomica veterinaria - slovenské veterinárne anatomické názvoslovie
- trojdielny veterinársky Atlas topografickej anatómie hospodárskych zvierat (vyšiel v 13-tich jazykoch, 1979 ocenený ako najkrajšia vedecká kniha sveta vo francúzskom meste Nice, získala jednu z hlavných cien, tzv. Strieborného orla)
1990 - dvojdielny Atlas anatómie malých laboratórnych zvierat
1992 - Anatómia hospodárskych zvierat (v súťaži Ministerstva kultúry SR a Matice slovenskej zaradený medzi "Najkrajšie knihy Slovenska")
18. mája 1995 - pri príležitosti jeho nedožitých 70-tich rokoch Univerzita veterinárskeho lekárstva v Košiciach, Slovenská anatomická spoločnosť a vydavateľstvo Príroda (v ktorom vychádzali publikácie prof. Popeska) - spomienkový seminár na jeho počesť

ZDROJE: a) Text: Gymnázium Bardejov
b) Portrét: Fans

Baktéria

22. června 2011 v 17:10 Aktivity

BAKTÉRIA


O akú baktériu ide na obrázku ?

OBRÁZOK:

NÁPOVEDA: celkovo ľahké, bol o tom aj článok

Brušná vodnateľnosť (Ascites)

21. června 2011 v 12:00

Brušná vodnateľnosť (Ascites)

Autor: MVDr. Stanislav Kollar
Kategória: Choroby prasiat

- nahromadění exudátu nebo transudátu v dutině břišní

Příčiny:
- stagnace krve ve vrátničním krevním oběhu
- cirhoza jater
- echinokokóza
- nemoci srdce a plic
- kachexie
- otravy

Klinické příznaky:
- symetrické zvětšení dolní části břicha, největší vyklenutí v krajině pupku
- balotáží, přelévání tekutiny
- tlak tekutiny tlačí na bránici, omezuje srdeční činnost a dýchání - prase sedí často jako pes

Diagnóza se potvrdí punkcí.

Terapie se neprovádí.


C-reaktívny proteín (CRP)

16. června 2011 v 16:20 Články

C-reaktívny proteín (CRP)

Autor: MVDr. Pavol Duroň
Kategória: Laboratórna diagnostika

Čo je CRP?
C-reaktívny proteín patrí ku tzv. proteínom akútnej fázy, ktoré sa vytvárajú v organizme človeka a zvierat pri strese a pri akútnej alebo chronickej chorobe. CRP (C reaktívny proteín) je bielkovina, ktorá sa tvorí v bunkách pečene a veľmi citlivo reaguje na prítomnosť akéhokoľvek zápalového ložiska alebo chorobného procesu. Dokonca reakcia organizmu na zápal, zvýšením CRP nad určenú hranicu, nastáva omnoho skôr ako reakcia kostnej drene zvýšením počtu bielych krviniek, ktoré ako vieme nás majú chrániť pred infekciami. Stanovenie CRP v krvi psov umožňuje veľmi citlivo a hlavne veľmi skoro zistiť či sa v organizme nachádza zápal alebo, či ochorenie nie je sprevádzané zápalovou reakciou, čiže môžeme vylúčiť prítomnosť zápalu.

Načo nám treba vedieť či došlo k zvýšeniu CRP, alebo nie?
Včasné zistenie a odhalenie zápalu vedie k skorému zavedeniu správnej liečby zameranej na príčinu. Napríklad, ak prídete so svojim psom na ošetrenie s hnačkou, skúška na CRP umožní veterinárnemu lekárovi rozpoznať či ide o poruchu sprevádzanú zápalom napríklad v čreve, pankrease alebo v pečeni. Zápal môže byť spôsobený vírusmi alebo baktériami a to vyžaduje doplňujúce vyšetrenia alebo rovno zahájenie správnej liečby, obvykle okrem iného aj antibiotickej clony. Na druhej strane môže byť hnačka spôsobená banálnou dietnou chybou ktorú vyrieši niekoľkohodinová hladovka alebo úprava diéty a použitie antibiotík je zbytočné a často aj škodlivé. Vyšetrenie krvi zamerané na prítomnosť bielych krviniek nemusí ukazovať na žiadne zmeny, čo by mohlo viesť k oneskoreniu liečby a strate času, ktorý vždy v prípade vážnych ochorení, hrá v neprospech pacienta. Podobný model sa dá aplikovať na všetky orgánové systémy, konkrétne dýchací systém, obličky, močový mechúr, pohlavný aparát, pohybový aparát, autoimunitné ochorenia (okrem alergíí) atď.

V akých prípadoch sa doporučuje použiťskúšku na CRP?
Vykonanie CRP skúšky doporučujeme v prípadoch podozrení na zápalové ochorenia, krívanie, nádorové ochorenia a v rámci preventívneho vyšetrenia zameraného na odhalenie zápalových stavov v organizme.
Samostatnou a veľmi významnou kapitolou je degeneratívne ochorenie pohybového aparátu starších a starých psov ktoré sa nazýva polyartritída. Je to zápalové ochorenie viacerých kĺbov sprevádzané krívaním a neochotov k pohybu. Pri tomto type ochorenia býva zvýšený CRP a pri zavedení správnej liečby dochádza k ústupu príznakov ochorenia. Skúška na CRP nám v tomto prípade môže slúžiť ako kontrola správnosti liečby, pretože s ústupom príznakov klesá aj CRP.

Ako sa skúška na CRP vykonáva?
Test sa vykonáva zkrvi psa, priamo v ambulancii a nevyžaduje zasielanie krvi do laboratória. Zvieraťu sa vezme malé množstvo krvi zo žily, táto sa spracuje tak, aby sa získalo sérum. CRP Reader je prístroj ktorý vyhodnotí do cca 10 minút hladinu CRP v sére psa a ukáže ju na displeji. Celý proces odberu, spracovania a vyhodnotenia netrvá dlhšie ako 15 minút a celý sa uskutočňuje v ambulancii veterinárneho lekára za prítomnosti majiteľa.
Veľká výhoda je že skúška sa dá vykonať rýchle a v ambulancii čo výrazne zvyšuje hodnotu takto získanej informácie.


Tetanus

14. června 2011 v 12:00 Články

Tetanus

Autor: MVDr Stanislav Kollar ( Prof. MVDr. Miroslav.Svoboda, Prof. MVDr. Zdeněk. Pospíšil : Infekční nemoci psa a kočky (1996) )
Kategória: Bakteriálne choroby

Tetanus je závažné infekční onemocnění zvířat i člověka s typickými nervovými příznaky.

Přestože psi vykazují oproti člověku poměrně vysokou odolnost k tomuto onemocnění, občas se u nich s tímto onemocnění setkáváme. Nejvíce ohrožena jsou štěňata v období výměny zubů, tedy mezi 3.a 7.měsícem věku, kdy ke vstupu infekce dochází přes dutinu ústní. Kromě tohoto způsobu infekce nejčastěji původce onemocnění vniká do těla přes hluboká poranění a rány. Onemocnět mohou všechna plemena psů, nejvíce citlivý se však jeví německý ovčák. Z hospodářských zvířat jsou nejvíce vnímaví koně, dále pak ovce.

Původcem tetanu je toxin produkovaný bakterií Clostridium tetani. Spory této bakterie jsou velice odolné k vlivům vnějšího prostředí a běžně se nachází v půdě, v domácím prostředí i v trusu řady zvířat. Pokud se spory dostanou do rány, mění se ve vegetativní stadia, která produkují toxin, který je zodpovědný za neurologické projevy onemocnění.

Klinické příznaky onemocnění pozorujeme většinou za 5-10 dní po infekci, přičemž místo poranění nemusí být viditelné. Mezi typické příznaky patří tuhnutí svalů, toporná chůze, odtažení ocasu od těla, nepřirozená pozice uší, zvrásněná kůže na čele a temeni hlavy, protažení ústních koutků, výhřez třetího víčka, zapadlé oko, slinění, křeče apod. Současně pozorujeme změny chování - zvýšenou plachost, naříkání, přecitlivělost na zvukové a dotykové podněty. Pokud se u psa začnou projevovat některé z těchto příznaků, je nutné co nejrychleji vyhledat veterinárního lékaře. Nástup a průběh nemoci v některých případech může být velice rychlý a jen okamžitá léčba zvýší šance pacienta na přežití.

Léčba tetanu je časově i finančně poměrně náročná, u většiny pacientů je nutná až třítýdenní hospitalizace. Pokud pes za pomoci odpovídající terapie překoná počáteční akutní stadium, během několika týdnů odezní veškeré nervové příznaky a pes se zcela uzdraví. Trvalé následky onemocnění většinou nezanechává a po prodělané infekci má pes již celoživotní imunitu proti této nemoci.

Terapie spočívá v nitrožilní aplikaci antitoxinu, antibiotik a sedativ. Antitoxin, tj. sérum neutralizuje působení toxinu, který ještě nepronikl do centrálního nervového systému. Současně s podáním séra se nasazují postiženým zvířatům antibiotika, která potlačí růst clostridií a zabrání tak tvorbě dalšího toxinu. Pokud je zřejmé místo vniku infekce, provede se chirurgické ošetření a důkladná dezinfekce rány. Na zmírnění křečí se podávají zklidňující preparáty .Současně je nutné pacienta uložit na klidné, stinné, tiché místo, aby nedocházelo ke zbytečnému dráždění .

Prevence spočívá v odborném ošetření každého poranění, především poranění v rizikovém prostředí. Základem prevence je vakcinace.


Poznaj Vzorec III.

12. června 2011 v 13:23 Aktivity

Poznaj tento vzorec

Spoznajte tento vzorec, odpovede do komentáru

CHCEM LEN TYP A !

Obrázok:

Nápoveda: učili ste sa to na Biológii alebo na chémii
- chcem názov vzorca
- vzorec (čísla)

Varroáza včiel

9. června 2011 v 15:34 Články

Varroáza včiel

Autor: MVDr. Stanislav Kollar
Kategória: Choroby včiel

Je to parazitární onemocnění dospělých včel a včelího plodu.

Původce: Roztoč Varroa destructor, který náleží do čeledi Dermanissidae byl původně parazitem včely indické (Apis cerana), na níž byl také popsán r. 1904 Jacobsonem - odtud její starší název Varroa jacobsoni. Apis cerana a Apis melifica jsou jejími jedinými hostitely.
Vývojový cyklus probíhá na včelím plodu. Oplozená samice přechází z dospělých včel na plod těsně před jeho zavíčkováním. Na kuklu klade pak 2 - 5 vajíček z nich se pře několik vývojových stadií vyvinou pohlavně zralí samci a samice, kteří se ještě v zavíčkovaném plodu spáří, přičemž samci ještě v zavíčkované buňce hynou. Oplozené samice pak opouští buňku s líhnoucí se včelou.

Klinické příznaky: Vzhledem k tomu, že rozmnožování parazita je poměrně pomalé, vyvíjí se klinické příznaky poměrně pozdě a nenápadně. Z napadeného plodu se líhou poškozené včely se zakrnělými křídly, nedokonale vyvinutými zadečky a zakrnělýma nohama. Tyto příznaky však mohou včelaři uniknout a invaze se projeví až náhlým úhynem včelstva začátkem podzimu.

Diagnóza: Roztoč žije na včelách zhruba 200 dnů a během zimního období část populace roztočů hyne a padá na dno úlu. Toho se využívá při rutinní diagnostice, při níž se v zimním spadu roztoči hledají. Při silné invazi lze roztoče diagnostikovat na napadeném plodu, zejména na trubčím, a na dospělých včelách.

Tlumení: Varroáze je dnes již plošně rozšířena po celé Evropě. Nelze tedy včelstva efektivně vyléčit. Komlexními a plošnými opatřeními se snažíme populaci roztočů snížit na úroveň, která umožňuje efektivní produkci.
Kromě chovatelských zásahů (např. odstraňování trubčího plodu) je z podstatné části tlumení založeno na použití léčiv. V období produkce medu lze využít přípravky na bázi kyseliny mravenčí. Základním léčivem pro podzimní období je preparát Varidol fum (úč.látka amitraz).
Amitraz vzorec - C19H23N3


Poznaj vzorec

7. června 2011 v 14:35 Aktivity

Poznaj chemický vzorec

Takže, aký chemický vzorec je na obrázku ?

Obrázok:

Nápoveda:
- využíva v humánnej a veterinárnej medicíne
- antagonista NMDA - receptoru.