Ataxia u koní

5. května 2011 v 12:00 |  Články

ATAXIA U KONÍ

Autor: MVDr. Dominika Švehlová
Kategória: Choroby Koní -> Ortopédia

Spinální ataxie, wobbler syndrom… Poměrně známé pojmy, přesto málokdo ví přesně, co se vlastně za nimi skrývá. Pokud se podíváme blíže na ona slůvka, zjistíme, že "ataxie" je vlastně kvalitativní porucha pohybu, neschopnost dostatečné a odpovídající pohybové koordinace, což může být provázené nedostatečným citem a vnímáním polohy těla či končetin. Pojem "spinální" znamená, že tato porucha má původ v míše. Jistě všichni znají situaci, kdy někdo přebere při pití alkoholu, bývá mu pak silnice úzká, motá se, není schopen strčit klíč do dírky. Je to také ataxie, ale její původ je jinde - v mozečku. Pojem "wobbler" nám vlastně říká něco podobného, pouze anglicky; "wobble" totiž znamená vrávorat, kolíbat se. Čeština má pro takové koně velmi zajímavý výraz: "šmatloň". A slovo "syndrom" nám říká, že spinální ataxie či wobbler není nemoc, ale je to příznak různých nemocí, který má také různé příčiny.

Nejčastější příčiny spinální ataxie u koní jsou následující:
1. cervikální vertebrální malformace,
2. equinní degenerativní myeloencefalopatie,
3. equinní herpesvirová myeloencefalitis,
4. equinní protozoální myeloencefalitis,
5. traumata obratlů;

samozřejmě existuje celá řada dalších nemocí, které jsou však mnohem vzácnější.

V odborné literatuře jsou tyto nemoci často shrnuty do společného názvu "wobbler syndrom", protože postižení koně trpí více či méně výrazným společným příznakem - onou spinální ataxií.

V mírných případech si člověk nemusí vždy špatné koordinace pohybu koně vůbec všimnout. Koně mohou mít problém například pouze ve cvalu, kdy je jejich pohyb "kostrbatý či "těžkopádný", mohou lehce zavrávorat při přechodech, většinou z rychlejšího chodu do chodu pomalejšího. Mohou také více zakopávat, nebo se pohybují ztuhle či zdánlivě neochotně. Druhým extrémem je těžká ataxie, kdy kůň není schopen pohybu, padá a má problémy vstát. Tyto příznaky se mohou postupně zhoršovat nebo zůstávají stejně intenzivní; někdy se mohou koně naučit s nimi žít, naučí se ovládat své končetiny tak, že budou schopni "rozumného" pohybu. Přesto je třeba časem počítat s dalšími problémy: nesprávná koordinace a nesprávné používání končetin totiž vede k nerovnoměrnému a nadměrnému zatěžování kloubů a kopyt se všemi svými důsledky. Často se také stává, že následkem zhoršené koordinace končetin se kůň při pohybu zraňuje (okopává, stíhá, strouhá…).
Podívejme se blíže na nejčastější onemocnění spadající do skupiny "wobbler syndrom" či spinální ataxie.

Cervikální vertebrální malformace
Je téměř jisté, že pokud někdo řekne, že jeho kůň má "nemoc spinální ataxii", pak myslí právě cervikální vertebrální malformaci (CVM). CVM je totiž nejčastější příčinou spinální ataxie neboli "wobblera", postihující rychle rostoucí mladé koně. Tento poněkud špatně vyslovitelný název znamená v překladu přibližně "chybný tvar krčních obratlů". Při tomto onemocnění však dochází nejen ke změně tvaru kostí krční páteře, ale vzniká také jejich nesprávné skloubení a objevuje se tzv. degenerativní onemocnění kloubů mezi obratli. Výsledkem je zúžení páteřního kanálu a následné stlačení míchy, která v něm probíhá, což se projeví jejími poruchami - obvykle právě ataxií. Nejvíce postižení bývají hřebečci plnokrevníků a quarterů, ale CVM se může vyskytnout u všech plemen obou pohlaví.


Podle toho, k jakým změnám došlo a jak se CVM projeví, lze toto onemocnění rozdělit na dvě podskupiny:

1. Cervikální statická stenóza (CSS) - jedná se o zúžení (= stenóza) míšního kanálu, které přetrvává v klidu (proto statická) a většinou i při různých pohybech krku (obr. 2). CSS se obvykle projeví u starších koní, většinou ve věku mezi 1 a 4 roky věku. Postižené bývají téměř výhradně poslední krční obratle, které jsou normálně méně pohyblivé (C5-6, C6-7). Dochází ke změnám kloubních ploch mezi těmito obratli a také se mění tvar klenby obratlového oblouku. Ta se stává tlustější, protože je narušen její kostní metabolismus a pravidelné odbourávání kostní tkáně. (obr. obratle + popis) Na kloubech mezi těmito obratli se vyvíjí degenerativní onemocnění kloubů. Projevuje se erozemi na kloubních chrupavkách, v okolí kloubů se vytvářejí kostní "výčnělky" (osteofyty), dochází také ke změně kostní tkáně, nacházející se pod kloubními chrupavkami. Kloubní pouzdro je zesílené a kloub celkově zvětšený. Zesílený je i vaz ligamentum flavum, který pak tlačí z horní strany na míchu. Popsané změny jsou považovány za následek metabolických poruch rychle rostoucích kostí (osteochondróza).

2. Cervikální vertebrální instabilita (CVI) - je vlastně dynamická stenóza (zúžení páteřního kanálu při pohybu krku), kdy dochází ke stlačení míchy při ohnutí krku. Pokud se krk narovná, páteřní kanál má opět normální průsvit. CVI se nejčastěji objevuje u koní ve věku 6 - 12 měsíců. Postižené bývají spoje mezi krčními obratli C3-4 až C5-6 (obr. 3). V tomto případě jsou postižená těla obratlů; koncové ploténky obratlů jsou vystouplé jako "kloboučky hřibů" a prominují do páteřního kanálu. Klouby mezi postiženými obratli nejsou stabilní, dochází při pochybu krku k subluxacím (jakési mírné vykloubení), což při ohnutí krku způsobí stlačení míchy. A opět v těchto kloubech probíhá, společně se změnou tvaru a vzniku kloubních asymetrií, také osteochondróza se všemi výše popsanými následky.

Příčiny CVM
Předpokládá se, že CVM je multifaktoriální onemocnění, to znamená, že na jeho vzniku se podílí vícero příčin - vnitřních i vnějších. Základem vzniku CVM jsou poruchy vývoje kostí, známé pod názvy osteochondróza a osteoskleróza, které postihují - v tomto případě - krční obratle.
Příčiny těchto poruch jsou
- genetické predispozice rychlého růstu v kombinaci s
- nadměrným přísunem energie v krmivu a
- nevyrovnanou výživou, především z hlediska zastoupení minerálních látek;

to vše může mít za následek abnormální metabolismus a růst kostí.
Dále se na vzniku CVM může podílet i

trauma a
nadměrné biomechanické síly působící na patřičné obratle.

Všechny tyto faktory vedou ke vzniku deformací metafyzárích a epifyzárních koncových plotének obratlů, obratlových oblouků a přilehlých kloubních výběžků. Následně dochází k zesílení kloubních pouzder a vazu ligamentum flavum, což se také podílí na zúžení páteřního kanálu a stlačení míchy.

Kdysi se předpokládalo, že CVM je onemocnění dědičné, a ve starší literatuře se tato informace ještě objevuje. Nebyl však u ní zjištěn žádný mechanismus dědičnosti a poslední genetické studie 67 postižených koní ukázaly, že je to onemocnění nedědičné. Genetická predispozice tu však je, a to predispozice pro rychlý růst; tento předpoklad spojený s překrmováním mladého koně je v současnosti považován za nejvýznamnější faktor vyvolávající vznik a rozvoj osteopetrózy a osteochondrózy páteře i kostí končetin. Dá se říct, že CVM je "produkční" onemocnění koní, podobně jako osteochondróza u prasat či drůbeže.

Příznaky CVM
Postiženi bývají koně, kteří jsou na svůj věk a plemeno velcí. Často se stává, že měli nějaký úraz (uklouznutí, upadnutí…), teprve ten příznaky ataxie vyvolal. Koně jinak vypadají fyzicky "normálně", někdy lze pozorovat nebo nahmatat na krční páteři neobvyklé útvary; bývají však skryté ve svalovině. Často se však stává, že kůň není ochotný ohýbat krk na stranu, protože je to pro něho bolestivé. Koně s CVM mívají osteochondrózou postižené i jiné klouby, především hlezenních a kolenních; ty bývají na pohled zvětšené.
Jak už bylo psáno na začátku, ataxie se nejčastěji projevuje špatnou koordinací pohybu, ale i slabostí, ztuhlostí a "přehnanými pohyby" končetin. V případě CVM jsou tyto neurologické příznaky způsobené tlakem deformovaných krčních obratlů na míchu; to narušuje proud "příkazů" vysílaných z mozku do končetin. Nejdříve jsou postižené obě pánevní končetiny, postupně se stav zhoršuje a přechází i na hrudní. Pravé a levé končetiny nemusí být postižené úplně stejně. Někdy se stane, že kůň má výjimečně silné příznaky na hrudních končetinách; to je tehdy, když ke změně tvarů došlo mezi obratli C6-7 a C7-T1. Na těchto místech dochází ke tlaku na míchu a k dráždění kořenů nervů, které z ní vycházejí a jdou právě do hrudních končetin.
Ataxie se může objevit náhle, ale i postupně. Někteří koně sice příznaky ataxie mají, ale tyto se už dále nezhoršují. Někdy se stává, že se kůň střídavě zlepšuje a zhoršuje, k čemuž dochází pravděpodobně následkem opakovaného traumatu míchy, spojeného s pohybem obratlů. Jiní koně se však zhoršují, a to často velmi rychle. Pokud je stav dlouhodobý, kůň může hubnout a je patrná jeho celková svalová slabost. Dalším charakteristickým příznakem spinální ataxie mohou být tzv. "wobblerovy patky"; kůň se špatnou koordinací pánevních končetin se totiž často stíhá - šlape si zadními kopyty na patky hrudních končetin.

VIDEO - Ťažká spinálna ataxia KLIK

Diagnostika CVM
Prvních příznaků - spinální ataxie - si obvykle všimne majitel. Protože, jak už bylo řečeno, se jedná o příznak a ne o nemoc, je nanejvýš vhodné postiženého koně nechat odborně vyšetřit a zjistit jednak příčinu ataxie, jednak i rozsah poškození míchy, narušení schopnosti pohybu i další vývoj příznaků. Od toho se totiž bude odvíjet nejen léčba, ale i pravděpodobnost, že kůň bude moct být někdy v budoucnu pracovně využíván nebo zda bude vůbec schopen nějakého pohybu.
V první řadě je třeba neurologickým (popřípadě také ortopedickým) vyšetřením zjistit, zda se skutečně jedná o spinální ataxii. Pro tu je charakteristická špatná koordinace především pánevních končetin (kůň totiž nemůže "hlídat" jejich pohyb zrakem). Tu obvykle nejlépe zjistíme

- chozením v malých kruzích - kůň bude chodit pánevními končetinami ven z kruhu, jak by se chtěl otočit,
- couváním - kůň nepůjde dozadu střídavě diagonálními páry končetin (tedy pravá zadní s levou přední a levá zadní s - pravou přední), ale nejdříve couvne hrudními končetinami a poté pánevními jakoby poskočí dozadu,
- zatáhnutím za ocas - kůň se nechá snadno stáhnout na stranu a špatně se srovnává,
- zvednutím ocasu - kvůli neurologickému deficitu páteře bývá ocas vláčný.

Pokud se majitel koně po potvrzení spinální ataxie rozhodne pro zjištění její příčiny, pak bude nejdůležitějším a nejhodnotnějším vyšetřením rentgen krční páteře. Díky němu lze odlišit koně postižené CVM od koní s jiným onemocněním míchy. Lze provést "obyčejné" zrentgenování bez kontrastu; tak se detekuje zúžení míšního kanálu a degenerativní změny na kloubech mezi obratli, lze tak zjistit také špatné vzájemné postavení obratlů, subluxace, osteochondrózu. Pokud jsou však změny mírné, obvykle takový snímek nic neukáže, stejně tak neukáže ani přítomnost a míru komprese měkkých tkání, konkrétně míchy. Lze však vidět místo, kde došlo ke zúžení páteřního kanálu; ten by neměl být užší než 16 mm.
Pokud se na bezkontrastním rentgenovém snímku najde patologické místo, provede se obvykle také myelografie (vpravení kontrastní látky do páteřního kanálu a následné zrentgenování), která pomůže zjistit míru komprese míchy, patologii měkkých tkání a lze díky ní objevit i další místa postižení.
Při pořizování rentgenových snímků je třeba zrentgenovat krční páteř ze strany i zespodu, a to nejen v klidové "natažené" pozici, ale také v ohnutí krku směrem dolů a nahoru. Někdy lze pouze tak zachytit patologické změny. Bohužel zhotovení kvalitního rentgenového snímku samo o sobě nemá význam, pokud ho nehodnotí odborník, který dokáže posoudit nález, určit míru poškození míchy a stanovit další důsledky.
Dále je možné odebrat a vyšetřit cerebrospinální tekutinu (tekutina v okolí mozku a míchy). Také díky tomuto vyšetření lze odlišit CVM od jiných neurologických nemocí. Myelografie i odebírání cerebrospinální tekutiny však provádějí pouze některá veterinární pracoviště, protože je k tomu třeba dobré vybavení i zkušenosti.
Samozřejmě lze provést i jiná vyšetření, ta však budou sloužit až jako další zpřesnění výsledků.

Léčba CVM
Kdysi se běžně podávaly protizánětlivé léky, které sice zmírní příznaky, ale situaci neřeší. Bohužel se často stává, že se stav koně opět zhorší, jakmile se tyto léky vysadí. Obvykle se podávání léků kombinovalo s klidem ve stáji, aby se zabránilo dalšímu poškozování míchy. Je však otázka, k čemu pak mít takového koně…
Pomoct mohou operativní zákroky; jsou však nanejvýš náročné - po technické i personální stránce. V případě CVI se operativně znehybní kloub mezi postiženými obratli, takže při pohybu krku už nebude docházet k jeho subluxacím a ke stlačování míchy. V případě CSS se provede částečné "seříznutí" klenby obratlového oblouku, která způsobuje stlačování míchy.

Prognóza
To, zda se kůň vyléčí, tedy zda se bude moct aspoň přijatelně pohybovat a nebude mít další vážné neurologické problémy, závisí na míře postižení, na tom, jak dlouho toto postižení už trvá, a také na tom, zda byla provedená operace a do jaké míry se díky ní odstranil tlak na míchu. Většinou totiž pouze ta může koně vrátit k "normálnímu" využití nebo aspoň do chovu. I bez operace mohou být někteří koně dostatečně stabilizováni, většinou je však nemoc progresivní, to znamená, že se příznaky zhoršují.

Další možné příčiny spinální ataxie

Zlomeniny obratlů
Zlomeniny obratlů - ať už s nebo bez postižení míchy - jsou poměrně běžné u hříbat a odstavčat. Nejčastěji se jedná o zlomeniny obratlů krčních. Pokud jsou postižené přední krční obratle, mohou hříbata po úrazu ihned uhynout, ale většinou se u nich projeví ataxie a ochrnutí na všechny čtyři končetiny (tetraparéza), mohou úplně ulehnout a nejsou schopná vstát ani zvednout hlavu a krk. Někdy lze vidět otok v místě postižení.
Pokud dojde při úrazu (obvykle pádu) k nadměrnému ohnutí krku dolů nebo nahoru, mohou vzniknout zlomeniny na 2. - 6. krčním obratli. Zároveň se úlomek mírně přesune a může stlačit míchu (obr. 4). Také zde kůň pravděpodobně ochrne na všechny čtyři končetiny a ulehne. Může však hýbat krkem. Zlomené krční obratle lze vidět na rentgenovém snímku.

Zlomeniny hrudních a bederních obratlů
Pokud se kůň převrátí na hřbet, může dojít ke zlomenině trnových výběžků obratlů. Jejím následkem není ataxie ani jiné neurologické problémy a obvykle se zhojí bez komplikací. Vzácněji dochází ke zlomeninách těl hrudních obratlů, např. následkem úrazu při skákání, pádu při dostihu. Pokud se úlomek přesune, kůň je postižen na pánevní končetiny (ochrnutí nebo ataxie). V takovém případě je prognóza špatná. Někdy je však ataxie nebo ochrnutí následek krevního výronu a otoku a pokud kůň zůstane v klidu, může časem vymizet.
Zlomeniny křížových obratlů
I zde se jedná o následek převrácení koně. Pokud je poškozená křížová kost, projevuje se příznaky zvanými "cauda equina" - kůň má problémy s pohybem pánevních končetin, močením a kálením, dochází k úbyti hýžďových svalů.

Equinní protozoální myeloencefalitis
Jedná se o nehnisavé zánětlivé onemocnění míchy a mozkového kmene, způsobené prvoky podobnými toxoplazmě. Toto onemocnění se objevuje u koní mladších 6 let, především u plnokrevníků a klusáků. I zde jsou postižení koně nápadní ataxií, ale i kulháním či slabostí až ulehnutím. Objevuje se u nich také svalová úbyť, zhoršení citu a oslabení míšních reflexů. Onemocnění se obvykle rychle zhoršuje.

Equinní degenerativní myeloencefalopatie
EDM je degenerativní onemocnění míchy a mozkového kmene, které se vyskytuje u mladých koní. Příčina je neznámá, předpokládají se toxické, metabolické nebo dědičné vlivy. Klinicky se projevuje asymetrickou ataxií, slabostí, ztuhlostí, postiženi jsou především koně mladší 6 měsíců. Příznaky jsou podobné CVM a stav se zhoršuje, postižené mohou být pánevní i hrudní končetiny. Nemoc obvykle postupuje dále i přes léčbu a koně je většinou třeba utratit.

Equinní herpesvirus-1
EHV1 způsobuje krom jiných (např. záněty dýchacího traktu, potraty, narození slabých hříbat) i myeloencefalitidu (zánět míchy a mozku), přestože to se stává mnohem vzácněji. U koně se náhle objeví ochrnutí končetin a ataxie, obojí je výrazné především na pánevních končetinách. Kůň mívá zároveň horečku, kašle a má vodnatý výtok z nosu. Dále se u něho může objevit močová inkontinence, ochablost penisu a ocasu a snížený tonus svěrače konečníku. Většina koní brzy ulehne, pokud však zůstanou stát, pomalu se jejich stav spraví a koně se vyléčí. Zatím se neví přesně, jak herpesviry toto onemocnění způsobují. Předpokládá se, že je to imunitně zprostředkované poškození drobných cév mozku a míchy. Nevylučuje se ani přímé působení viru.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama